Rampouchy na pouličních lampách...

1. prosince 2010 v 18:36 |  Something like a diary
Když tak přemýšlím...
a vzpomínám...
Říkám si, že si lépe pamatuji ty horší vzpomínky, které bych nejradši zapomněla..
Přesto těch krásných mám plno...
Všechno se dost změnilo....Já se změnila..Né úplně...
vzpomínám si, jak jsem měla plné zuby zimy ještě před dvěma roky...
Teď jsem ráda, že je zima...
Jsem ráda, že sněží..
Mám nádherné vzpomínky z prosince minulého roku...
Oh, nemůžu uvěřit...Už je to rok...
Osoba, která mi tyhle vzpomínky zapsala do srdce...
Ano, jsem jí vděčná, ale už nejsme  přátelé...
Už je to rok, co jsme spolu naposledy mluvili....co jsme si psali...
Jedním jsem si jistá....Už ani nechci...nechci to zpátky...Nechci znovu to co mezi námi bylo..
Vážně to byly zlaté časy, ale to je právě to, co mě dovedlo až sem...
K mému klidu...
K mým názorům..
Ze zkušeností se učím...
Byl to zlomový okamžik...Když tohle období končilo..Myslela jsem, že to nezvládnu..
Ale říká se "v nouzi poznáš přítele".  A je to tak..
Jedna osoba, kterou jsem poznala během žážitku z předešlou osobou, mě držela...
A moc mi pomohla...Ze začátku pro mě znamenala jen přítele, jako každého jiného, ale dnes je to jeden z mých nejlepších přátel....Pořád mi přijde, že to bylo nedávno...
Před čtyřmi měsíci?...Čas opravdu letí rychle...
Teď hlouběji...
Před třema roky jsem zažila další zlomový okamžik...
Kdy jsem byla ....jak se to řekne"Oblíbená"? Asi něco takového...(V té době jsem si to nemysela).
Někteří zakomplexovaný závistivci mi začali škodit....
Pomluvy, drby, lži...
Z těhle časů mám hodně...
"Nikdy nevěřím nikomu!"(To je myšleno, tak, že když zamnou někdo přijde a řekne o někom něco ..prostě tomu nevěřím...dokud to neslyším přímo od dotyčného..)
Nemám ráda ty lidi co přijdu a začnou větou"Ten a ta o tobě řikal.."
V tu chvíli zarážím...Nezájímá mě to...Nezajímá mě, kdo o mě co řikal....a kdo ví, jestli si to ten někdo kdo přišel to prásknout nevymyslel.....A proč mi to chtěl prásknout?...Musel být motiv ne?...
Ten rozhodně není pěkný...
Rozvinula jsem svůj hudební směr...a vůbec styl života...
I když nám ve škole tlučou do hlavy, že jsme hloupá a blbá třída, která na nic nemá a ničeho nedosáhne...
   Z ošklivých vzpomínek jsem se poučila ještě víc....
Na ty krásné ráda vzpomínám a nemám v plánu se jich vzdát....Proto mám svůj deník...
Přesto nerada čtu svůj první deník, který jsem psala ve třinácti letech...to byl onen minulý rok...
Je tam sice moc krásných vzpomínek, ale víc těch špatných...a ty si nechci připomínat..
Přesto ho nemohu zničit...nemohu ho spálit...
Pořád věřím, že někdy.....někdy za pár let....
Pár asi ne...spíše za několik let..už to pro mě bude jen malá tečka...malá rytina v mém srdci.....
tak malá, že kdyby bylo možné ji vidět...
Nebyla by stejně vidět...
Teď mám opravdu skvělé přátele a vypadá to, že se ještě stále objevují další a další.....
Je mi jasné, že o půlku jednou přijdu...
Buď si přestaneme rozumnět...nebo prostě nebude možné se přátelit dál....
ravenscry.blog.cz
ravenscry.blog.cz
ravenscry.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama